Ves byla kolébkou význačného slezského rodu Tluků z Tošanovic,
z nichž jako první se zmiňuje roku 1316 jistý Vincenc.
Erb - thereaderwiki.com: V modrém štítu je proutěný koš, ze kterého vyrůstá devět zlatých klasů.
V klenotu jsou tři pštrosí péra, červené barvy. Přikrývadla jsou červeno-zlatá.
Malá tvrz je zmiňována v roce 1445, další příslušníci rodu pak:
Stanislav Tluk 1453, Jan st. Tluk 1486, Jan ml. Tluk 1523-33, Zikmund Tluk 1540-1575,
jeho synové Jan, Stanislav, Melichar, Balcar, Burian, Kašpar a Václav.
Tlukové na Dolních Tošanovicích:
1591–1604 Václav Tluk, jeho manželkou byla Barbora Prakšická ze Zástřizl
1668-1673 Jan mladší Tluk (= Jan Bernart)
1673-1683 Fridrich Alexandr, syn Kašpara Tluka
1756-(1764) Josef Ignác Tluk, ženatý s Josefou Křídlovskou z Křídlovic
Tlukové na Horních Tošanovicích:
1602 Bohuš Tluk z Tošanovic
1619-1637 Jan st. Tluk
1637–1648 Jan ml. Tluk (= Jan Bernart)
1654 Kašpar Tluk
1662-1666 Marie Anna Tluková, vdova po Bernartu
Tlukové v Prostředních Tošanovicích:
1752–1757 Jan Rudolf Tluk, jeho manželka byla Anna Marie Harasovská z Harasova,
kteří koupili statek od Heleny Alžběty, ovd. Rousecké, roz. Stařínské z Bítova, za 8500 zl. rýnských
a prodali jej manželům Křídlovským za 9300 zl. rýnských.
Stanislav Tluk působil v letech 1445-49 jako Těšínský purkmistr, a 15. června 1453 je zmíněn také jako držitel Tošanovic.
V záznamech je uveden jako Stanislao Tluk de Tossynowitz, capitaneus nostro Teschinensi.
Za Stanislavovy syny lze považovat kněze Mikuláše a Jana nejst., který byl manželem Anny z Ryzmburka,
a roku 1486 se hlásí o dědictví po Anninu otci Janu Všekecovi z Ryzmburka.
Poněvadž nevíme o žádném dalším Tlukovi této generace, považujeme za syna těchto manželů Jana ml.
Jedním z dalších majitelů obce byl Jan st. Tluk, který byl zároveň i nájemcem Vojkovic.
Písemně je to doloženo - připomenutím jako svědka - v letech 1523 a 1533.
Pravděpodobně jeho syny z neznámého manželství jsou bratři Zikmund, Melichar a Kašpar.
V letech 1540-1575 byl majitelem panství Zikmund Tluk z Tošanovic, který je vlastnil do roku 1575.Stanislav Tluk byl držitelem vsi Tošanovice, kde si vystavěl drobnou tvrz a podle níž se i označoval.
Měl dva syny – Mikuláše a Jana. Prvně jmenovaný se stal farářem ve Fryštátě a zemřel nejspíše kolem roku 1520.
Jan Tluk zdědil po otci Tošanovice a za ženu si vzal Annu z Rýzmburka, se kterou měl pravděpodobně pouze jediného potomka Jana,
později označovaného jako starší. Kromě Tošanovic měl Jan st. († 1533) v zástavě také sousední ves Vojkovice a koupil Hnojník.
Jeho postavení a majetkový vzestup vyjadřuje i výběr partnerky, kterou se stala sestra či blízká příbuzná nejmocnějšího muže v knížectví,
Jana Čela z Čechovic. Plodné manželství vedlo k tomu, že se rod Tluků z Tošanovic před polovinou 16. století výrazným způsobem rozvětvil. Nejnovějším bádáním bylo zjištěno, že Jan starší měl nejspíše pět synů – Kašpara, Zikmunda, Melichara, Jana (mladšího) a Jeronýma.
Třanovice v proměnách staletí
Koupil za 230 hřiven statek Třanovice (dříve též Třánkovice) od vratislavského kanovníka Kašpara Čela z Čechovic (1533).
Dožil se poměrně vysokého věku a kromě Tošanovic a Polenin mu náležely také Domaslavice a Dobratice.
Ani v jeho případě neznáme jméno manželky, zanechal však řadu synů, k nimž patří Jan, Stanislav, Melichar, Balcar, Burian, Kašpar a Václav.
- Tlukové z Tošanovic
- tluk_rodokmen_v4.jpg (162.22 KiB) Zobrazeno 3535 x
Cíleným skupováním okolních vesnic tak došlo k tomu, že rodu Tluků z Tošanovic patřil po polovině 16. století homogenní územní celek,
jenž v sobě zahrnoval vsi Horní a Dolní Tošanovice, Třanovice, Horní a Dolní Domaslavice, Vojkovice, Dobratice a na kratší dobu i Hnojník. Kompaktnost držav měla velké výhody např. při jejich správě, zápornou stránkou, jak si dále ukážeme, byl počet členů rodu,
mezi které se postupně vsi dělily, čímž narůstaly konflikty o hranice i jiné záležitosti.
Jan, nejstarší syn Zikmunda, poprvé vzpomenutý v r. 1575 a živ ještě 1582, se bratrského dělení roku 1589 nedožil.Zikmund, jako jediný z rodu Tluků z Tošanovic, vykonal roku 1567 povinný hold své vrchnosti poté, co se Václav III. Adam podruhé oženil
se saskou kněžnou Sidonií Kateřinou. Spolu s ostatními šlechtici přijel na zámek do Těšína, kde před novomanžely odříkal slova přísahy
a na znamení souhlasu s holdem podal knížecímu páru pravou ruku. Zikmund Tluk se dožil velmi vysokého věku, zemřel někdy kolem roku 1580.
Z plodného manželství s Markétou Rajskou z Rajska208 měl sedm synů – Jana, Stanislava, Melichara, Balcara, Buriana, Kašpara a Václava.
Nejstarší Jan zemřel někdy po roce 1582. Ostatní bratři drželi otcovy majetky až do počátku roku 1589, kdy došlo k jejich dělení.
Třanovice dostali Stanislav s Burianem, Melichar se stal pánem Horních Tošanovic, Václav Dolních Tošanovic, Kašpar Horních Domaslavic
a Balcar byl úředníkem polskoostravského a posléze rychvaldského panství. Jejich bratranec Jakub si podržel ves Dolní Domaslavice.
Jelikož měl Zikmund Tluk několik synů, muselo dojít k rozčlenění jednotlivých vsí, a tím vznikly jejich „Horní“ a „Dolní“ části.
Toto rozdělení vyvolávalo mezi členy rodu Tluků z Tošanovic mnohé neshody. Problémy vyvolával zejména Jakub Tluk, který neprávem zabíral majetky v Horních Domaslavicích, nesplácel dlužné peníze Zikmundovým synům a všelijak jim škodil, což dokládají četné zápisy
v soudních knihách Těšínského knížectví.
Ostatní bratři drželi majetek po otci společně až do ledna 1589, kdy došlo ke kladení bratrských dílů.
Po něm Tošanovice zdědili synové Melichar (1593), Kašpar (1598) a Václav (1591-1604), jehož manželkou byla Barbora Prakšická ze Zástřizl.
Balcar byl úředníkem na Polské Ostravě (1592), po deseti letech půstobil jako úředník na Rychvaldě.
Stanislav s bratrem Burianem se stali pány na Třanovicích, kde se připomínají roku 1598.
O Kašparovi je známo jen to, že svůj dvůr pronajal strýci Jakubovi. Jakési vztahy jej poutaly k Opolsku-Ratibořsku.
Nejznámnějším, a jak se zdá nejvýznamnějším synem Zikmundovým byl Václav,
který obdržel vzdělání a byl pověřen sepsáním dílčích cedulí při rozdělení společného majetku bratří.
Krátce po svátku Tří králů 1589 je vydal bratřím na statky Tošanovice a Horní Domaslavice.
V roce 1588 si nevážně a nenáležitě sobě vzal za manželku Barboru Prakšickou ze Zástřizl,
vědouc o tom, že táž byla v té době zasnoubena a připověděna Kašparovi Mléčkovi.
Malchar/Melichar měl Tošanovice (1577), roku 1593 ho popohnnal Jakub Tluk "... že jest mne v rukojemství
za věno manželky své uvedl a mne vyvaditi nechce ..."
Důsedkem mnohého dělení majetku mezi jednotlivými Tluky bylo trvalé rozdělení vesnic,
čímž povstalo právě v tomto období rozlišení Tošanovic, Třanovic i Domaslavic na "Horní" a "Dolní".
Patrně do potomstva Jakuba Tluka, 1593 na Dol. Domaslavicích, náleží Bohuslav na Hor. Domaslavicích,
jemuž byla roku 1602 potvrzena držba poloviny Tošanovic (Bohuš z Horních), dílu Hor. Domaslavic, Dobratic a Bukovce,
a který je s manželkou Dorotou Špíglovou ze Seydlovic a dcerami zmíněn ještě roku 1624.
Jako obvykle vznikají problémy s určením osob, rozdílných jen přívlastkem "starší" - "mladší".
Kromě Jana st. na Tošanovicích (1619) známe totiž i jeho vrstevníka Jana ml. na Životicích (1622).
Bernart, syn Václava Tluka, hejtmana na Těšíně, zapisuje věnnou sumu 1200 tol. na statku Kozakovicích poblíž Ustroně
manželce Marii Anně Vlčkové z Dobré Zemice a Hlučína (25.6.1624). Téhož roku se podepsal jako svědek listiny "v Tošinovicích",
zatímco spolusvědkem "na Tošinovicích" je Jan starší, nepochybně jeho starší bratr, doložený jako majitel Tošanovic ještě roku 1637.
K sourozencům Bernarta patří Jan st., jemuž kromě Tošanovic patřila také část Žibřidovic, byl hejtmanem vladislavského panství
a zemřel někdy po roce 1650, jeho manželkou byla Dorota Foglarovna ze Studené Vody (zemřela po r. 1640).
Třetím z bratří byl Václav Baltazar, který si nechal sestavit vývod na 15 předků, když se roku 1648 mínil vystěhovat do Uher.
Synem Jana staršího byl nesporně Jan Bernart, roku 1668 majitel Dolních Tošanovic.
Vše nasvědčuje tomu, že Jan Bernart je totožný s Janem mladším, jehož manželkou byla Anna Helena Jarocká z Jarošína.
Druhým synem Jana st. byl Kašpar, který se ucházel o ruku Anny Marie Foglarovny ze Studené Vody (1637).
Roku 1645 byl regentem těšínské komory, po léta byl zemským soudcem knížectví Těšínského.
K Tošanovicím a Třanovicím koupil od Adama Beese z Chrostiny statek Vělopolí, přičemž svědčil i Jan Bernart Tluk (1665),
tehdy byl již podruhé ženat s Dorotou Holou z Ponětic. Za jeho vlády byl dne 23.3.1654 úředně uzavřen ev. kostel v Třanovicích.
Ještě v roce 1662 byla majitelkou Horních Tošanovic Anna Tluková, rozená Vlčková z Dobrozemice (Dobrá u F-M), vdova po Bernartu.
O čtyři roky později koupila panství Kateřina Karvinská z Karviné, rozená Pelhřimová z Třánkovic (Třanovice).
- Tlukové 15-18. století
- tluk_rodokmen_tran.jpg (159.81 KiB) Zobrazeno 3537 x
Horní Tošanovice, Mgr. Irena Cichá, Český Těšín 2005
hrady.cz - zámek Dolní Tošanovice
wikipedia.org - Tlukové z Tošanovic
thereaderwiki.com/ - Tlukové z Tošanovic
Genealogické poznámky k rodu Tluků z Tošonovic, Jan Stibor, Těšínsko, 1994-5, 37/3:6-9, 37/4:13-17, 38/1:1-8
Třanovice v proměnách staletí - Dolní a Horní Třanovice od prvních zmínek do roku 1653, Radim Jež